LH24 2014 … aneb 8krát a dost
LH24 byl můj už několikátý závod během posledních 12 měsíců,
ale tohle je můj první report.
Dosud jsem razila heslo : „jenom běhám, nepíšu“
( protože běhání jde samo a psaní bude určitě dřina :-) )
Tak tedy plán byl jasný : do Ostravice přijedu už v pátek,
zaregistruju se, ubytuju, navečeřím, pořádně se vyspím – zkrátka vše v klidu,
abych potom ráno před startem neraplila :-). V pátek večer dokonce došlo i na pivo s Lukášem a Milanem.
V sobotu ráno jsem vstávala luxusně bez budíku a na snídani
toho snědla za 3 dřevorubce : několik rohlíků s máslem, šunkou, sýrem, ovesné
vločky s marmeládou, jogurt s müsli, bábovka, džus, káva. Ááááá ještě byl čas
se na chvilku natáhnout, připravit – čili obléct a do batůžku sbalit povinnou
výbavu – do startu v 11 hod času dost. Jenže jak jsem tak lelkovala a těšila
se, přestala jsem vnímat čas a v 10,45hod zpanikařila – pomoc, nestihnu start!
Ještě jednou jsem „vypleštila“ oči na hodinky, jestli vidím
dobře, bleskurychle se obula
( nové „papučky“ inov8 oroc 280 :-D ) a vystřelila
z Ondráše dolů do Ostravice.
No co – však takový rychlý seběh je bezvadnou
předstartovní přípravou: budu rozběhaná a naladím tepovku :-).
Na startu jsem se ještě stihla pozdravit s pár známýma: Josef
Smola a kolegové z týmu X-TRAIL ORLOVÁ a pak už v 11hod GO, GO, GO. Po pár
metrech předbíhám Petru Mückovou – zdravíme se, líbáme na obě tváře, přejeme
úspěchy v závodě. Potom předbíhám Kláru Rampírovou – opět „ahoj a ať se
daří“. A valím, valím, valím nahoru :-)
1. kolo se mi běželo neuvěřitelně krásně a lehce a na můj
vkus jaxi rychle uteklo. Posledních pár set metrů před časomírou na Sepetné mě
doběhla Klára, ale jaxem ji zmerčila, tak jsem si řekla:
„promiň Klári, ale
předběhnout se nenechám, aspoň v prvním kole chci být první“ :-)
a ještě víc se
rozběhla s větrem ( a Klárou ) o závod
:-D
Za časomírou mě směrují organizátoři:
tudy do gastrozóny, tudy se pokračuje v závodě.
Já potřebuji na WC :-D
A pokračuji 2.kolem. Opět neuvěřitelná radost z běhu a júúú,
dokonce i hezký čas :-)
Měla bych se najíst – běžím proto na pokoj, dopřávám si
vlastní namazaný rohlík, čokoládu, colu a 2 kolečka hroznového cukru.
Jde se do 3. kola. Ještě pořád se mi hezky lehce běží. Běžím
a zpívám si ( ne hlasitě, jen si tak tiše v duchu prozpěvuju z plných plic :-D
) Konečně si taky začínám všímat, jak se jmenují místa, kudy běžím a dokonce se
i orientuju :-) Jo tak tohle je Malchor... a tady Lukšinec … mým nejoblíbenějším
místem se však stává Albínovo náměstí – tam už jsem to mohla vždycky bez obav
rozpálit na plné pecky, cestička konečně bez kamení a jak vymetená. ( nebo
se pletu ?)
3. kolo jsem ještě celé mohla dát bez čelovky a užívat si tak seběhy.
Zároveň mě však přepadl krutý hlad.
3. kolo jsem ještě celé mohla dát bez čelovky a užívat si tak seběhy.
Zároveň mě však přepadl krutý hlad.
No nic – za časomírou
hurá do gastrozóny. Dávám si 2 talíře horkého vývaru, nabírám hodně nudlí.
Navrch ještě horký čaj a sladkost.
A vyrážím do 4. kola – tentokrát už s čelovkou. Směrem nahoru
mě tma nijak neomezuje, ale dolů z kopce už jsem „paní opatrná“ a tím pádem
pomalejší. A v každém kole stejné rituály – na Malchoru natáhnout šátek až přes
nos, potom tam kde už nefučí jej zase sundat, na Albínově náměstí radostí
zavýsknout a poskočit a rozběhnout se. A pořád si zpívám a je mi dobře. Ale od
tohoto kola mě pravidelně při seběhu kolem Lukšince přepadá krutý hlad a na
Sepetné proto musím do gastrozóny – tam se vždy půlhodinu láduju o106 ,
přemáznu obličej výživným krémem a poté dávám další kolo.
Běžím, zpívám si, je mi fajn, jsem opatrná, jejda už mám zase
hlad – a tak pořád dokola, celou noc.
V 8. kole se hlad dostavuje už na vrcholu Lysé hory a kromě
toho začínám kašlat a vykašlávat a zpomaluje mě to víc, než ta tma. Proto jsem
po osmém kole, přesně v 6:32 hod – čili 19 a půl hodiny po startu zamířila opět
k jídlu a při něm mě tak rozklepala zima, že jsem se do dalšího kola už
nepustila a raději zamířila na pokoj – do sprchy a pod peřinu. A končím závod
:-((((
3 hodiny se pod peřinou klepu a ne a ne se zahřát, venku
zatím krásně svítí sluníčko a já si říkám, jak by se teprve teď parádně běželo.
Jaká by to byla krása.
ALE I TAK JSEM DOCELA SPOKOJENÁ.
BYLO TO KRÁSNÉ! NEZAPOMENUTELNÉ.
Díky všem!
Krásný výkon, Maruško! Jak sportovní, tak slohový :-) Přeju ti spoustu krásných dalších závodů a běhej tak, abys mohla běhat (nebo aspoň chodit) i za 30 let :-)
OdpovědětVymazatPetr Ovčáček