LH24 2014 … aneb 8krát a dost

 

LH24 byl můj už několikátý závod během posledních 12 měsíců, ale tohle je můj první report.

Dosud jsem razila heslo : „jenom běhám, nepíšu“ ( protože běhání jde samo a psaní bude určitě dřina  :-) )

Tak tedy plán byl jasný : do Ostravice přijedu už v pátek, zaregistruju se, ubytuju, navečeřím, pořádně se vyspím – zkrátka vše v klidu, abych potom ráno před startem neraplila :-).
V pátek večer dokonce došlo i na pivo s Lukášem a Milanem.

V sobotu ráno jsem vstávala luxusně bez budíku a na snídani toho snědla za 3 dřevorubce : několik rohlíků s máslem, šunkou, sýrem, ovesné vločky s marmeládou, jogurt s müsli, bábovka, džus, káva. Ááááá ještě byl čas se na chvilku natáhnout, připravit – čili obléct a do batůžku sbalit povinnou výbavu – do startu v 11 hod času dost. Jenže jak jsem tak lelkovala a těšila se, přestala jsem vnímat čas a v 10,45hod zpanikařila – pomoc, nestihnu start!

Ještě jednou jsem „vypleštila“ oči na hodinky, jestli vidím dobře, bleskurychle se obula

( nové „papučky“ inov8 oroc 280 :-D ) a vystřelila z Ondráše dolů do Ostravice.

No co – však takový rychlý seběh je bezvadnou předstartovní přípravou: budu rozběhaná a naladím tepovku :-).

Na startu jsem se ještě stihla pozdravit s pár známýma: Josef Smola a kolegové z týmu X-TRAIL ORLOVÁ a pak už v 11hod GO, GO, GO. Po pár metrech předbíhám Petru Mückovou – zdravíme se, líbáme na obě tváře, přejeme úspěchy v závodě. Potom předbíhám Kláru Rampírovou – opět „ahoj a ať se daří“.  A valím, valím, valím nahoru :-)

1. kolo se mi běželo neuvěřitelně krásně a lehce a na můj vkus jaxi rychle uteklo. Posledních pár set metrů před časomírou na Sepetné mě doběhla Klára, ale jaxem ji zmerčila, tak jsem si řekla:

„promiň Klári, ale předběhnout se nenechám, aspoň v prvním kole chci být první“ :-)

a ještě víc se rozběhla s větrem  ( a Klárou ) o závod :-D 

Za časomírou mě směrují organizátoři: tudy do gastrozóny, tudy se pokračuje v závodě.

Já potřebuji na WC :-D

A pokračuji 2.kolem. Opět neuvěřitelná radost z běhu a júúú, dokonce i hezký čas :-)

Měla bych se najíst – běžím proto na pokoj, dopřávám si vlastní namazaný rohlík, čokoládu,
colu a 2 kolečka hroznového cukru.

Jde se do 3. kola. Ještě pořád se mi hezky lehce běží. Běžím a zpívám si ( ne hlasitě, jen si tak tiše v duchu prozpěvuju z plných plic :-D ) Konečně si taky začínám všímat, jak se jmenují místa, kudy běžím a dokonce se i orientuju :-) Jo tak tohle je Malchor... a tady Lukšinec … mým nejoblíbenějším místem se však stává Albínovo náměstí – tam už jsem to mohla vždycky bez obav rozpálit na plné pecky, cestička konečně bez kamení a jak vymetená. ( nebo se  pletu ?)
3. kolo  jsem ještě celé mohla dát bez čelovky a užívat si tak seběhy.
Zároveň mě však přepadl krutý hlad.

No nic – za časomírou hurá do gastrozóny. Dávám si 2 talíře horkého vývaru, nabírám hodně nudlí. Navrch ještě horký čaj a sladkost.

A vyrážím do 4. kola – tentokrát už s čelovkou. Směrem nahoru mě tma nijak neomezuje, ale dolů z kopce už jsem „paní opatrná“ a tím pádem pomalejší. A v každém kole stejné rituály – na Malchoru natáhnout šátek až přes nos, potom tam kde už nefučí jej zase sundat, na Albínově náměstí radostí zavýsknout a poskočit a rozběhnout se. A pořád si zpívám a je mi dobře. Ale od tohoto kola mě pravidelně při seběhu kolem Lukšince přepadá krutý hlad a na Sepetné proto musím do gastrozóny – tam se vždy půlhodinu láduju o106 , přemáznu obličej výživným krémem a poté dávám další kolo.

Běžím, zpívám si, je mi fajn, jsem opatrná, jejda už mám zase hlad – a tak pořád dokola, celou noc.

V 8. kole se hlad dostavuje už na vrcholu Lysé hory a kromě toho začínám kašlat a vykašlávat a zpomaluje mě to víc, než ta tma. Proto jsem po osmém kole, přesně v 6:32 hod – čili 19 a půl hodiny po startu zamířila opět k jídlu a při něm mě tak rozklepala zima, že jsem se do dalšího kola už nepustila a raději zamířila na pokoj – do sprchy a pod peřinu. A končím závod :-((((

3 hodiny se pod peřinou klepu a ne a ne se zahřát, venku zatím krásně svítí sluníčko a já si říkám, jak by se teprve teď parádně běželo. Jaká by to byla krása.

ALE I TAK JSEM DOCELA SPOKOJENÁ.

BYLO TO KRÁSNÉ!
NEZAPOMENUTELNÉ. 
Díky všem!